Jak využít čas, který máš k šití bot, na maximum?

Letos to bude už deset let od mého prvního ušitého páru bot.
Většinu té doby jsem šila pro své nejvěrnější zákazníky – děti, a občas něco málo pro sebe a další blízké okolí.
Mé začátky byly opravdu náročné. Šila jsem většinou v noci, někdy i jen po pár minutách, často jsem odbíhala k dětem, když mne potřebovaly. Málokdy jsem šila botky dopředu, většinou to bylo tak akorát, když povyrostla noha anebo před nějakou akcí, kam bylo potřeba dané obutí mít.
Neměla jsem tedy moc prostor pro chyby. Jenže jak se jim vyvarovat, když jsem se k dalšímu páru dostala až za měsíc, dva, tři, anebo taky třeba za rok? Kdo si rok pamatuje, jak co kdy kde přesně udělal špatně?

Já určitě ne. Rozhodně jsem na boty nemyslela několik týdnů či měsíců od rána do večera. Spíš jen příležitostně, když bylo potřeba se do nich pustit.

A přes tohle všechno jsem se chtěla v šití bot zlepšovat, takře jsem si našla způsob, jak u dalšího páru bot, bez ohledu na to, kdy ho budu šít, navázat se vším svým know-how přesně tam, kde jsem posledně skončila.

Začala jsem si vést svůj obuvnický zápisník a na konci každého páru jsem si do něj ty, z mého pohledu, důležité informace poznamenala.
Někdy tam toho bylo hodně, co bylo potřeba změnit, jindy zase třeba věci, které se naopak povedly a osvědčily.
Někdy jsem také musela nechat rozpravovaný pár a na delší čas ho odložit, tak jsem si přesně zapsala, co je hotové a jak přesně budu pokračovat, abych nad tím příště nemusela přemýšlet znovu…
Tak jsem se naučila se zápisníkem také efektivně plánovat. Takže až přišla ta chvíle dalšího páru, tak jsem si nejdřív prošla poznámky z minule, pak si sestavila svůj postup výroby a celý ho zapsala, a na konci páru opět poznamenala úpravy pro příště.

Díky tomu jsem si mohla i na relativně malém vzorku párů bot odzkoušet různé postupy a vyhodnotit jejich efektivitu. Díky tomu jsem postupně šila boty lépe a rychleji a kdo by to tak nechtěl?